naše obec

naše obec

menu

úvodní stránka
kontakty
historie obce
naše obec
obecní úřad
zastupitelstvo
poskytování informací
zajímavosti
knihovna
cyklostezky
fotogalerie
užitečné www stránky
registr oznámení
napište nám
autor stránek

nové fotografie

Vítání občánků Klárka Hokešová 24.6. 2017

Dětský den 2017

VII. ročník dětské hasičské soutěže

25. Setkání seniorů

Karneval 2017

Vánoční zpívání

Mikulášská besídka 3.12. 2016

Rozsvěcení vánočního stromu 25.11.2016

Vítání občánků 13.11.2016 – Anežka , Ondřej a Štěpán

Setkání seniorů
v Třibřichách

Vítání občánků 25.9.2016 - Péťa , Eliška a Vikrorka

Dětský den

Rej čarodějnic
v Třibřichách

23. setkání seniorů

Vítání občánků 20.3.2016 – Adrian Mičuda

Dětský karneval




 

historie obce


Historie Třibřich 
Třibřichy a jejich okolí byly již v dobách předhistorických osídleny, jak dokazují četné nálezy z doby lidu žárových polí popelnicových, zvláště z období slezského. Na kopečku, kde stávala kruhová cihelna č.p. 182, tak i pod kopečkem na parcele Č. 152/1, kde později bývala bažantnice, byly nalezeny památky z dob předhistorických: hliněné nádoby, nádoby z bronzu, kamenné nástroje, kosti, jelení, srnčí a sobí parohy. Ale celá tato doba i pozdější doba historická a vznik Tři břich je zakryt závojem dohad. Stávala zde i tvrz. 

O Třibřichách se v historii však dovídáme poměrně pozdě, na počátku 15. století, kdy byly samostatným rytířským sídlem. Tehdy vlastnil zdejší tvrz Kuneš z Třibřich, který podepsal protest zaslaný kostnickému sboru pro upálení M. Jana Husa. O Kunešovi však odjinud nevíme. Roku 1440 drží zboží třibřišské Jan z Třibřich, který se zúčastnil sjezdu čáslavského a zapsal se k zemskému míru.V poslední čtvrti 15. a na poč. 16. stol. se uvádí Jan Hlaváč (Hlavec) z Třibřich hofrychtéř měst věnných, jenž dal statek třibřišský Barboře z Ostrova a sestře Magdaleně z Třibřich odkázal 50 kop grošů. Roku 1534 se jmenuje v Tři břichách Jiří Moškvic z Moškvic, ale r. 1541 vladaří tu Burian Anděl z Ronovce, jenž toho roku ve středu po sv. Mikuláši (7. prosince) vkládá své zboží do desek zemských a tu se uvádějí též Třibřichy, jako ves s krčmou a mlýnem pod velikým rybníkem. 

Roku 1544 patřily Třibřichy panu Mikuláši Štítnému ze Štítného a po něm je držel Petr Hamza ze Zábědovic s manželkou Johanou a jedinou dcerou Mikulášovou. Po Petrově smrti se Johana provdala r. 1560 za bratrance Prokopa Štítného. Dceru Johaninu z manželství s Petrem Hamzou, Evu si vzal za manželku Burian Špetle z Janovic. Třibřichy zůstaly i pak v držení Johany. 

Roku 1560 byli v Třibřichách poddaní: Řehák, jenž platil úroku při sv. Jiří a sv. Havle po 1 kopě 375 groších, Pavel Zobků při sv. Jiří a Havle platil vrchnosti po 55 groších, Jan Maršů odváděl při stejných termínech po 4 kopách. Matěj, mlynář, odváděl po 30 groších a ročně 2 slepice. Mikeš, krčmář, platil po 35,5 groších, Antoš při týž termínech po 1 kopě 10 groších, Václav Šíp po kopě 7 groších, Šimovec po kopě, Jan Chomrada po 45 groších a Mach Matěj Kautský odváděl svatojiřského úroku 40 grošů a taktéž o sv. Havle. Povinností těchto poddaných bylo ještě na louce u velikého rybníka dřenického i na louce za Maršovou loukou trávu hrabati a seno svézti. 

Díl Johančin zdědila později paní Eva Špetlová, jež, spolu se svým manželem měla rozsáhlé panství. Zemřela r. 1597 a její statek zdědili Bořkové ze Zábědovic, kteří se o ně rozdělili tak, že Třibřichy i s kostelem sv. Marka dostal Jan Hamza Bořek. Manželka Janova byla Žofie Bendova z Nečtín. R 1628 nebyl ještě Jan Hamza katolíkem. Nehodlaje však ze země pro náboženství odejíti, projevil s 20 jinými šlechtici ochotu shodnouti se - podle rozkazu - s Ferdinandem II. ve víře, přestoupil ke katolictví. Když Jan Hamza Bořek zemřel, oženil se s vdovou Žofií držitel orelského statku Karel Kunata Dobřenský z Dobřenic. Svatbu tu chtěli vykonati první adventní neděli r. 1633, ale pražská konsistoř k tom v čas adventní nesvolila. Paní Žofie dala se do sporu o dědictví po švagrové Anně, provdané Rodovské, která zemřela r. 1634 morem, snad bez pořízení o statku. A tehdy zde ve vsi třibřišské i jiní lidé těžce stonali a na morní bolesti mřeli, tak že v některém době tři, čtyři, pět a více se jich roznemohlo a pomřelo. Spor o dědictví třibřišské dopadl asi příznivě pro Žofii, která toužila po zboží tom proti Karlu Rodovském z Hustiřan pro své děti z prvního manželství, Karla a Kateřinu. Žofie se skutečně psala na Vorli a Třibřisích stejně jako její druhý manžel Karel Kunata Dobřenský. Brzy poté přišly Třibřichy do rukou Karla Kustoše ze Zubřího a Lipky, který měl za manželku Kateřinu, dceru Žofie z Nečtín a Jana Bořka ze Zábědovic. 

Kateřina zemřela r. 1650 a Karel Kustoš r. 1652, oba pohřbeni v kryptě kostelíka sv. Jiří nade vsí Orlí, na orelském dominiu matky Kateřininy. Dědičkou Kateřiny a Kustoše měla býti jejich nezletilá dcera Kateřina Františka. Její teta Eva Lidmila z Glouchova, manželka Jindřicha Kustoše se stala poručnicí sirotka i statku. Když r. 1654 došlo k soupisu vzdělané selské půdy, udáván i držitel, popř. uživatel vrchnostenského statku. Proto v Třibřichách jako šlechtický držitel byl uveden Jindřich Kustoš, ačkoli mu vlastně nepatřily. Poddaní v Třibřichách:roku 1654 Václav Šťastný, Jiří Borek, Řehoř Svida, Jan Mládek, Václav Trkola, Mikoláš Beneš, Jan Brychnáč, Václav Mlíkov, Jan Lanc, Jakub Šimonec, Václav Brychnáč. Z 11 gruntů r. 1654 byly grunt Šimoncův a Václava Brychnáče selské. Prvý měl 65 a druhý 66 korců polí. Ostatní byly jen živnosti chalupnické, při 7 z nich bylo po 6 a dvou po 8 korcích polí. Vedle toho se jmenuje r. 1654 ještě pustina Brychnáčova o 35 korcích. Roku 1656 koupila Eva Kustošová za 15.476 zlatých rýnských třibřišský statek, totiž tvrz s dvorem poplužním, podacím u sv. Marka a vesnice Tři břichy a Dřenice, čímž odpadl tu podíl Kateřiny Františky, sirotka po Karlovi Kustoši. Zboží třibřišské, zvláště po smrti manžela Jindřicha (byl i místodržitelem a podkomořím), vedla paní Eva Lidmila, která se později provdala za Jana Viktora hraběte z Valdštejna. Držela i dvory při Chrudimi (Neuperovský) a Pardubicích. 

V lednu 1674 dala paní Eva shlédnouti selská pole i luka; při tom odstranila četné nesrovnalosti a omyly vzniklé při kupech a prodejích selských gruntů. Provedla tudíž pořádnost gruntovně knihovní. Statky se snažila povznésti, zničené grunty znova vystavěti. Tak dala vystavěti chalupu zvanou Myslivcovskou na třibřišském zboží proti mlýnu při Dřenicích a ji i s deseti korci polí, zahradou pod rybníkem Nadýmač dala 25. května 1658 úředníkovi statku třibřišského a medlešického Jakubu Berkovi za věrné služby, které Berka prokázal ji i jejímu choti za jeho živobytí. Nadto chalupu zbavila všech platů, kontribucí a robot. Roku 1677 bylo v Tři břichách 55 osob staršich dvanácti let. T. r. byla tu i škola, jenže bez kantora. Toho zastával krejčí. Po smrti Evy Udmily (1682) připadly Třibřichy jejímu synovi Ferdinandovi Leopoldovi baronovi Kustošovi ze Zubřího a Upky, který vytvořil značné panství, neboť již dříve vlastnil řadu statků jiných. R. 1694 zemřel a rozlehlé jeho panství se zbožím třibřišským dostalo se jeho synovi Ferdinandu Adamovi, který Upku a Třibřichy r. 1715 prodal své sestře Marii Alžbětě, provdané Millesimové. Ta ještě t. r. prodala je Františku Josefovi hraběti ze Schónfeldu a tím se dostaly Třibřichy (až na krátkou změnu) k panství nasavrckému. 

Roku 1787 založil v Třibřichách kníže Jan Adam z Averspergu jednotřídní školu. Určil pro ni místo uprostřed vesnice. Tu společnými silami postavili poddaní obcí Třibřich a Bylan. Prvním učitelem zde byl Václav Horáček. Po něm byl učitelem Josef Kmoníček, který založil pamětní knihu. Později přestala škola vyhovovat, jelikož přibývalo dětí. Proto byla tato budova prodána Josefu Mlchálkovi a nová budova byla dostavěna r. 1859. Dle dobových dokumentu, které byly nalezeny v chrudimském archivu, byl již v roce 1751 v Třibřichách učitel, byl jím František Božek. Také pamětní kniha obecní školy se dochovala a to v letech 1915 - 1978. Za války s Pruskem 1866 obyvatelé Třlbřich s klidem poslouchali dunění děl ua rachot pušek u Hradce Králové, když však uslyšeli, že Rakousko bylo poraženo, prchali mnozí, zvláště mladí muži do lesů u Rabštejna. Roku 1888 postavil správce velkostatku Jan Čihák na Bylance u č. popisného 12, splávek a nadrženou vodu vedl podzemními trubkami do rybníku na návsi, aby tu mohl pěstovat ryby. Trubky však měly malý spád a zanášely se, takže po 2 letech vše zaniklo. 

R. 1832 v Třibřichách zemřelo na choleru 8 a r. 1849 dokonce 28 lidí. Ves r. 1789 měla 17 čísel, r. 1837 32 domů s 320 obyvateli a v r. 1890 31 domů se 437 obyvateli. V nedávné minulosti byla také v Třibřichách cihelna, která však byla zabrána komunistickým režimem. V současné době plocha, kde bývalá cihelna stále patří soukromému zemědělci Z. Kučerovi. Roku 1890 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Prvním velitelem byl Alois Kučera. Následujícího roku měl sbor první veřejné vystoupení. Roku 1895 byla zdejší dvoutřídní škola rozšířena na školu trojtřídní. Tehdy bylo ve škole průměrně zapsáno 165 dětí. Téhož roku také postavil Alois Kučera kruhovou cihelnu. Dne 19. září 1896 kolem 10 h večerní vypukl v č.p. 14 požár. Sám majitel Josef Michálek se pokoušel oheň uhasit, při tom se ale velmi popálil. Byl odvezen do nemocnice a tam po dvou dnech zemřel. Oheň byl podporován větrem a dlouhotrvajícím suchem a rozšířil se na dalším domy: č.p. 15. ( Čeněk Kučera ), 10. ( obec ), 24. ( Alois Kučera ) , 8. ( František Valenta ) , 6. ( Josef Jozif ) , 27. ( Antonín Víšek ) , 32. ( František Svoboda) , 30. ( Kateřina Beranová ) , 26. ( František Holler) , 29. ( Jan Stejskal ) a všechny je naprosto zničil. Nové domy již nebyly stavěny na původních místech, nýbrž na jiných, podle schváleného regulačního plánu, takže se střed obce naprosto změnil. V roce 1898 sbor dobrovolných hasičů založil veřejnou knihovnu. První silnice byla v Třibřichách postavena až roku 1899 a předcházely jí dva roky vyjednávání, jak s vlastníky pozemků, přes které měla silnice vést, tak s okresním výborem. V době první světové války přišlo do Třibřich v roce 1915 32 polských židů, kteří dostávali 70 h a později 90 h státní podpory. Část Dřenic, lidově nazývaná Habeš, původně patřila k obci Třibřichy. Kolonie se nazývala podle výstavy konané v Praze v roce 1908. Po katastrálních úpravách byla tato kolonie připojená k Dřenicím, ale název "Na Habeši" se užívá i dnes. 

V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Ačkoliv všichni předpokládali, že válka nebude trvat dlouho, skončila až v roce 1918. V těchto 4 válečných letech byl život velmi skromný. Museli se odevzdávat státu dávky např. obilí, ovsa ( rekvisice ). Byly také předepisovány dávky mouky ( 900 g ), které směl člověk spotřebovat za týden. 

V roce 1924 začíná psát obecní kroniku V. Preminger, řídící učitel místní školy. Podle sčítání r. 1921 bylo v Třibříchách 30 domů a 455 obyvatel. K obci tehdy ještě patřily Markovice, které nebyly samostatnou osadou, bylo zde 12 domů se 110 obyvateli. V té době se obyvatelé živili především rolnictvím. V obci byly 2 obchody se smíšeným zbožím, 1 obuvník, 1 ženský krejčí, 2 krejčí, 1 kolář, 1 panský kovář, 2 hostince. Starostou obce byl Alois Kučera. Dne 1. 7. byl zde otevřen druhý hostinec u Antonína Opočenského Č. p. 15 s názvem" Na růžku". Roku 1936 byl slavnostně odhalen památník padlým občanům ve světové válce. Své místo si získal před budovou obecní školy. V současné době stojí tento nově zrekonstruovaný památník naproti budově místního obecního úřadu, kde je také "křížek, který je rovněž zrekonstruován. Druhým kronikářem, který psal kroniku byl B. Němeček, začal ji psát v roce 1935. Roku 1933 byla provedena elektrizace obce. Dalším pisatelem kroniky byl Miloslav Lesný. 

Léta před druhou světovou válkou byla v obci ve znamení německých vojáku, kteří přebývali jak v tehdejší škole, tak po staveních. V budově obecního úřadu byla také německá vojenská kancelář. V roce 1945, 8. května byla situace vyostřena. Němečtí vojáci připravovali svůj neslavný odjezd. Okolo vesnice pálili své automobily a ohrožovali obyvatelé obce. V poválečných letech se obec velmi rychle rozvíjela. Opravovali se cesty, mostky v polních cestách a byla také nakoupena hasičská stříkačka a velké osobní auto pro potřeby hasičského sboru a pro převoz do nemocnice. Také kultura se v naší obci velmi rychle rozšiřovala. Rolníci se sdružovali v Jednotném svazu českých zemědělců a mládež v Československém svazu mládeže. Současný potok Bylanka, který pramení u Hrbokova se v minulosti nazýval Hrbokovka. 

Několik popsaných stran bylo z knihy vytrhnuto a další nepopsané stránky byly vyříznuty. V současné době je kniha uložena ve státním okresním archivu v Chrudimi, kam byla protokolárně předána z OU v Třibřichách dne 30. 6. 2000. Dnešní obchod Jednoty Hlinsko, byl slavnostně otevřen 17. května 1986. Na jeho výstavbě se podílelo JZD Vítězný únor Tuněchody, Okresní stavební podnik Chrudim, JZD 1. máje Bylany, Vodní zdroje Praha, závod 02 Bylany a z jednotlivců pak p. Kudláček, p. Dostál z ONV Chrudim a také samozřejmě místní občané, nejvíce však A. Beran, předseda MNV, I. Pecka, J. Barva, V. Dubec. Po slavnostním otevření, byli všichni přítomní pozváni k prohlídce prodejny, občerstvení do místního hostince a nakonec i na taneční zábavu. Vedoucí nové prodejny se stala p. Eva Musilová. 


 

úřední e-deska

600 let naší obce

zpravodaj obce

Nejkrásnější město a obec Čech a Moravy 2012

Nejkrásnější město a obec Čech a Moravy 2011

převzetí symbolů

převzetí symbolů obce

Mikroregion Chrudimsko

Mikroregion západně
od Chrudimi

SDH